Nekrolog pro Šíšu

    Nekrolog by měl být veskrze pozitivní, ale ty zábavné nedostatky dělaly z Ischiny Šíšu. Nevím kde se v bráchovi vzal nápad koupit si dobrmana a ještě k tomu hnědého, ale rozhodně nelituju toho, že se jej držel a Šíša s námi nějaký ten čas pobyla.
     Navzdory tomu jak byla veselé zvíře, měla Šíša vždy takový smutný někdy až nepřítomný pohled, už od dob kdy byla štěně s příliš velkýma ušima a o dvě čísla většími tlapkami. Stala se součástí smečky a dala bráchovi trochu smyslu pro řád a odpovědnost a nám zároveň spoustu radosti z rozpustilého štěněte.
   Bála se tmy a proto nikdy neopomněla pokusit se vystrašit případné bubáky svým štěkotem často přecházejícím do vytí, ona ostatně velice ráda štěkala. Poznávací znamení, že chce domů bylo její štěkovytí u vrat nebo zoufalé stacatto na venkovní dveře v případě, že čistě akustická výstraha nepomáhala.
     Neměla ráda plavání. Její plavecký styl se zakládal na tom, že se pokoušela zoufale dosáhnout zadníma nohama na dno a proto se přední nohy často dostávaly nad hladinu a způsobovaly charakteristické mlácení. V těchto případech vypadala, že se topí a tento dojem podporovala zoufalým funěním.

    Byla dáma každým coulem. Pokud by dostala na výběr mezi syrovým hovězím a bábovkou, vždy by dala přednost bábovce. Prostě zbožňovala pečivo zákusky a často se v nestřežených okamžicích nějakého zmocnila, nebo zmanipulovala nějakého nápadníka, aby ji buchtu nějak dostal do dosahu. Navíc vždy dávala najevo nelibost pokud ji někdo obsadil gauč, který si vydobyla. Často se pak rodina tísnila na jedné půlce, zatímco princeznička hlasitě chrápala na půlce druhé :-)
    Byla raketa. Procházka s Iškou byla záběr na nohy, nikdy se nestalo, aby netáhla. Celou cestu jste trávili v záklonu, v případě, že šla na vodítku. Na loukách opisovala ohromné kruhy, protože její touha běhat byla trošku usměrňována strachem, že se ztratí :D
    Její další vášní byly balónky na provázku, do přetahování byla tak zamilovaná, že dokázala v tahu usnout a spát, do chvíle, než soupeř povolil. Byla hypnotizérkou cizích obědů, strašidlem sousedových ovcí, jediná věc co platila na frýďata, ale jak jsem už řekl byla věrnou a milou kamarádkou, která nikdy nezapomněla přijít pozdravit a to ani ve chvílích, kdy se jí nedostávalo dechu.

Jsem rád, že s náma byla, že byla s mamkou ve chvílích, kdy byl táta na cestách.
A ačkoliv ji rakovina vzala tak brzo, doufám, že jí to moc nebolelo.