Nedávno jsem se kouknul do statistik na Last.fm a ke svému překvapení jsem zjistil, že se Tori Amos probojovala na 5. místo a zanechala za sebou taková jména jakou jsou TOOL, Opeth nebo Deicide.
Tak mě to zase donutilo lehce zapřemýšlet jak se jí to vlastně povedlo.
První kontakt s její hudbou byl vlastně díky TOOL, při hledání různých písniček od nich jsem narazil na duet Tori + Maynard - Muhammad my friend. Písnička trpěla hrozným zvukem a naprosto nesnesitelným jekotem fanynek, že šla na pár let k ledu, nicméně to byla natolik dobrá skladba, že se jsem si na ni vzpomněl a a něco od Tori si sehnal.
No velice rychle jsem si oblíbil defakto celé album Scarlet´s Walk a Little Earthquakes. K některým písničkám jako například Wednesday jsem si vytvořil speciální vztah a docela mě mrzí, že jsem se tak rychle vzdal a nejel na její koncert navzdory v té době nepříznivé situaci. No snad se mi poštěstí dříve.
No uvidíme jestli se jí podaří dostat na další příčku, konkurence začíná být tužší, přímo nad ní jsou Bloodbath a to se bude holka muset hodně snažit.
12. 6. 2011
Problém zvaný změna
Nevím, čím to je, nejspíš naší nechutí si zvykat na něco jiného. Nicméně poslední dobou, se mi v hlavě začaly motat myšlenky ohledně tohoto fenoménu. Ačkoliv se převážně bued týkat metalových kapel myslím, si, že se to najde v každém druhu hudby.
Pokud si hudebník nechce připadat jako flašinetář musí postupem času obměnit způsob jakým znějí jeho písničky. Má několikk možností jak to udělat. Nicméně ja tak 80% z nich pro ortodoxního fanouška špatně :D
Já asi začnou pro příklad kapelou, která mě v tomto ohledu pálí asi nejvíc - Cryptopsy. Velmi brutální kanadská partička, vyznačují se frenetickou a zdánlivě náhodou rytmikou a ve většině klíčových alb i velmi specifickým vokálem Lorda Worma. Nicméně na posledním albu byl Worm vyhozen/odešel a kapela nabrala nový směr deathcore. Přidala se klávesistka i nový progresivní vokalista. A nastal sešup: album na Encyclopaedia Metallum dostalo průměrné hodnocení 16% a fotky kapely se staly terčem útoku na last.fm, hlavně tedy Flo Mounier, který teď je defakto frontman kapely.
Co vedlo ke změně kapelu je jistě zajímavá úvaha, nicméně bych se radši zamyslel, co vede fanoušky k takové zlosti.
Nejvíce bych se asi přiklonil k názoru, že fanoušci extrémní hudby považují kapely za "svůj majetek" nebo mají pocit, že jim interpret něco dluží. Rozhodně nebude mít koncert death metalové kapely takovou návštěvnost jako Madonna, takže by vystupující měli být vlastně vděční všem co příjdou a koupí si lístek.
O to horší pak je, když se kapela "zaprodá" a začne hrát nějaký trendy styl (odmítám diskutovat jestli je deathcore trendy :)). To si pak vykoleduje přezdívku "Craptopsy", rozhořčeného Hitlera a několik threadů na metalových fórech.
Příklad Cryptopsy byl čistě ilustrativní, nicméně, jak tak procházím svou library na Last.fm sleduji, že těch kapel, co prošli radikální žánrovou změnou tam několik mám. U některých si tu bouři hateovacích komentů ještě pamatuji, jiné si ji prošli dříve než jsem je začal poslouchat. Jen několik málo příkladů:
P.S. Při psaní jsem poslouchal Unspoken King. To se fakt nedá :D
Pokud si hudebník nechce připadat jako flašinetář musí postupem času obměnit způsob jakým znějí jeho písničky. Má několikk možností jak to udělat. Nicméně ja tak 80% z nich pro ortodoxního fanouška špatně :D
Já asi začnou pro příklad kapelou, která mě v tomto ohledu pálí asi nejvíc - Cryptopsy. Velmi brutální kanadská partička, vyznačují se frenetickou a zdánlivě náhodou rytmikou a ve většině klíčových alb i velmi specifickým vokálem Lorda Worma. Nicméně na posledním albu byl Worm vyhozen/odešel a kapela nabrala nový směr deathcore. Přidala se klávesistka i nový progresivní vokalista. A nastal sešup: album na Encyclopaedia Metallum dostalo průměrné hodnocení 16% a fotky kapely se staly terčem útoku na last.fm, hlavně tedy Flo Mounier, který teď je defakto frontman kapely.
Co vedlo ke změně kapelu je jistě zajímavá úvaha, nicméně bych se radši zamyslel, co vede fanoušky k takové zlosti.
Nejvíce bych se asi přiklonil k názoru, že fanoušci extrémní hudby považují kapely za "svůj majetek" nebo mají pocit, že jim interpret něco dluží. Rozhodně nebude mít koncert death metalové kapely takovou návštěvnost jako Madonna, takže by vystupující měli být vlastně vděční všem co příjdou a koupí si lístek.
O to horší pak je, když se kapela "zaprodá" a začne hrát nějaký trendy styl (odmítám diskutovat jestli je deathcore trendy :)). To si pak vykoleduje přezdívku "Craptopsy", rozhořčeného Hitlera a několik threadů na metalových fórech.
Příklad Cryptopsy byl čistě ilustrativní, nicméně, jak tak procházím svou library na Last.fm sleduji, že těch kapel, co prošli radikální žánrovou změnou tam několik mám. U některých si tu bouři hateovacích komentů ještě pamatuji, jiné si ji prošli dříve než jsem je začal poslouchat. Jen několik málo příkladů:
- Lacuna Coil - jejich poameričtění zvuku jim vysloužilo názvy LaKoЯna Coil nebo Lacuna KoЯn
- ?Opeth - ty to možná očekává, jelikož oznámili album bez deathmetalových prvků a growlingu
- Cradle of Filth - zjemnění hudebních prvků, přidání čistých vokálů z nich udělalo Kinder of Filth
- Morbid Angel - aktuální aférka, která mě podnítila napsat článek, přezdívku jsem nezaznamenal, ale Hitlera už jim někdo otitulkoval
- Katatonia - jejich změna byla hodně plíživá, rozdíl je však při poslechu alb z rozdílných období patrný, nicméně díky celkové náladě jejich tvorby jim to bylo odpuštěno :)
- Paradise Lost - z deathu do kapely, jež založila gothic metal. Jedna z pozitivních změn, ačkoliv deathaři většinou prskají
- Nightwish - zdánlivě podobný příklad, nicméně ruku na srdce, ona to moc změna není, stejná kolotočárna, akorát zpěvačka vypadá jako by si odskočila s diskotéky a zpívá "lidsky" o oktávu níž :)
P.S. Při psaní jsem poslouchal Unspoken King. To se fakt nedá :D
6. 6. 2011
Epic Fail - Turnaj Praha 5.6.2011
Tentokrát jsem nepodcenil přípravu a den předem jsem si zašel zahrát, abych zjistil, který balík mi padne takříkajíc do ruky. Ze tří jsem vyeliminoval jeden. A rozhodl jsem se pro Ufoporno.
Před turnajem jsem si ještě spočítal karty a ouha. Jedenáct v kryptě? Tak to je nějaká chybka. Prolezu krabici nic, desky nic, otravuju ostatní. No Roderick asi není populární chlapec. Takže Ufoporno nebude zahrajeme si What the Flock.
Hlavně nechci začínat první nebo dostat ke stolu Pillinga. Super začínám 4. a hraju na... Pillinga. Copak si asi dneska vzal? Kupodivu zase Omayu.
Na ruku mi přišlo dost masterů, takže Cybele následuje kolo poté Annazir zadarmo a block dostává pěkně zabrat. Prostě čistokrevné peklo. Následuje fail 1. Predátor má devítkového upíra co najíždí do mladších a já krypl si vytáhnu šestku, ta dostává po tlamě. OK, moc nebleeduje, ty krve jsem stejně nepotřeboval.
Pilling zastavuje hru na jednom poolu docela mi pomohlypredátorovi tenze, protože jsem díky nim posílal blokující upíry do torporu přes psychomachie. No nicméně se to zadřelo a musím čekat na zázrak. Ten příchází nicméně jsem si ho nevšiml, místo toho, abych jako jeliman bleedoval a nechal se blocknout, jsem měl počkat až vykrvený Horatio půjde huntit a chytnout ho přes Sense the Sin a hodit do tenze. Neviděl, nevyhrál. Takže to byl fail 2. Fail 3. V balíku nebyla Golconda, takže jsem měl naprosto zbytečného Annazira v torporu, který chytal o kolo později za stejné situace Omayu, ale dostal strašlivě nařezáno = Fail 4.
Následuje luxusní Fail 5, kdy Cybele hraje na Omayu Blood of Sandman, která se jen odtapla za Zillah tears a Blood vyfizlovala.
No nic. Fail 6, nedal jsem do balíku Liliths blessing, Cybele už zůstala taplá.
Nakonec jsem Flockama s Parthenonem upinožil půl bod.
No co bude dál. Další kolo. Začínám... první. Do mě jde Čik s Giovanni. 4 kolo Cybule ven, to už jsem pár bleedů dostal. Kolem stolu si půjčuju Pontikula, ale Giovanni nezastavím. Rychlá hra.
3. hra. Hm, tentokrát mě Čik bleeduje znovu, jen skrze jiného hráče. Jsem jediný co nepřeposílá, takže většina končí u mě. Neflockuju, není co, a když je co je i Sudden, kterých tam proběhlo 9 za hru. What the Flock?! Mám jednoho upíra, tak tlačím, dostanu Archona. Ok, jsem hromádka poolů, k bleedu. Zdar.
Speciální díky patří obsluze Černého rytíře, za bezvadný průběh turnaj, zvláště Vráťovi.
Před turnajem jsem si ještě spočítal karty a ouha. Jedenáct v kryptě? Tak to je nějaká chybka. Prolezu krabici nic, desky nic, otravuju ostatní. No Roderick asi není populární chlapec. Takže Ufoporno nebude zahrajeme si What the Flock.
Hlavně nechci začínat první nebo dostat ke stolu Pillinga. Super začínám 4. a hraju na... Pillinga. Copak si asi dneska vzal? Kupodivu zase Omayu.
Na ruku mi přišlo dost masterů, takže Cybele následuje kolo poté Annazir zadarmo a block dostává pěkně zabrat. Prostě čistokrevné peklo. Následuje fail 1. Predátor má devítkového upíra co najíždí do mladších a já krypl si vytáhnu šestku, ta dostává po tlamě. OK, moc nebleeduje, ty krve jsem stejně nepotřeboval.
Pilling zastavuje hru na jednom poolu docela mi pomohlypredátorovi tenze, protože jsem díky nim posílal blokující upíry do torporu přes psychomachie. No nicméně se to zadřelo a musím čekat na zázrak. Ten příchází nicméně jsem si ho nevšiml, místo toho, abych jako jeliman bleedoval a nechal se blocknout, jsem měl počkat až vykrvený Horatio půjde huntit a chytnout ho přes Sense the Sin a hodit do tenze. Neviděl, nevyhrál. Takže to byl fail 2. Fail 3. V balíku nebyla Golconda, takže jsem měl naprosto zbytečného Annazira v torporu, který chytal o kolo později za stejné situace Omayu, ale dostal strašlivě nařezáno = Fail 4.
Následuje luxusní Fail 5, kdy Cybele hraje na Omayu Blood of Sandman, která se jen odtapla za Zillah tears a Blood vyfizlovala.
No nic. Fail 6, nedal jsem do balíku Liliths blessing, Cybele už zůstala taplá.
Nakonec jsem Flockama s Parthenonem upinožil půl bod.
No co bude dál. Další kolo. Začínám... první. Do mě jde Čik s Giovanni. 4 kolo Cybule ven, to už jsem pár bleedů dostal. Kolem stolu si půjčuju Pontikula, ale Giovanni nezastavím. Rychlá hra.
3. hra. Hm, tentokrát mě Čik bleeduje znovu, jen skrze jiného hráče. Jsem jediný co nepřeposílá, takže většina končí u mě. Neflockuju, není co, a když je co je i Sudden, kterých tam proběhlo 9 za hru. What the Flock?! Mám jednoho upíra, tak tlačím, dostanu Archona. Ok, jsem hromádka poolů, k bleedu. Zdar.
Speciální díky patří obsluze Černého rytíře, za bezvadný průběh turnaj, zvláště Vráťovi.
1. 6. 2011
Oprátka zesnulých
Při zálohování dat jsem objevil jeden starý poklad z doby, kdy jsem si myslel že bych mohl být spisovatel. Myslím si, že se to hodí pro dokreslení mé osobnosti, proto needitované dávám v plén. Užijte si to :)
-->
-->
Dalo by se říci, že jsem etnograf, není to mé povolání, spíše koníček. A navíc jsem zaměřený jen velice úzce. Jedou za rok mám možnost popustit uzdu své vášni. Zajímám se o krajové zvyky na 2. listopadu…. Ano jistě Památka zesnulých. Svátek mrtvých.
Jednou za rok vyjedu někam do světa připojím se k tichým obřadům na památku těch jež nás opustili. Bohužel jeden otřesný zážitek může za to, že se na 2.listopadu zavřu sám doma a nemluvím s nikým z rodiny. Jak se to přihodí, že se koníček stane noční můrou?
Už ani nevím, kdy ani kde to bylo. V práci jsem si vzal své obvyklé volno a vydal se do oblasti, o jejíž zvycích na dušičky jsem slyšel zajímavé zkazky. Blahodárná schopnost zapomenout mi vymazala jméno místa, kde jsem prožil svůj poslední etnografický výlet.
Když jsem přijel do města, prozkoumal jsem jej prakticky do posledního kousku, ale ke hřbitovu jsem se nepřiblížil, vždy rád sleduji jak lidé žijí a na místo posledního odpočinku se podívám a ž v inkriminovaný den. Při procházení městem jsem si všiml podivného sortimentu. Některé obchody prodávali takzvanou „oprátku zesnulých“. Přišlo mi to jako trapný žert a nedůstojné míchat Památku zesnulých s trapností Halloweenu.
Den před dušičkami mi zavolal přítel, který o mém zájmu věděl, a občas si z něj tropil žerty….
„Tak co, kde jsi letos, u Mrtvého Moře?“ hned na začátek se mě pokusil naštvat.
„Lepší vtipy ti už došli? Jsem…. (vážně si na to jméno nevzpomenu).“
„To si děláš srandu? O tomhle místě jsem slyšel dost hrůzný historky, na dušičky bych tam vážně nejel!“ jeho zpočátku rozjařený hlas se rychle změnil.
„A co tak hrůzného jsi slyšel?“ teď jsem se bavil já, protože vím, že je velký strašpytel.
„No jejich dušičkám se přezdívá Darwinův svátek. Prostě se celé rodiny sejdou u rodinných hrobů na hřbitovech a poté hlasují, kdo je pro rodinu největší přítěží a pokud někdo dostane nadpoloviční většinu hlasů tak….“ Zatracená baterka, myslel jsem, že praštím s mobilem o zem. Byl jsem na telefon tak naštvaný, že jsem si na něj nevzpomněl, ani když jsem šel spát a nechal jsem ho vybitý.
Druhý den, posilněn dobrým obědem jsem se vydal ke hřbitovu. V této oblasti byly dušičky opravdu masovou záležitostí, celé rodiny kráčely směrem ke hřbitovu, včetně starých a nemocných lidí. Hřbitov byl krásně uklizený, voněl podzimem, hroby byly čisté, cesty zametené, prostě bylo vidět, že spousta lidí si dá s péčí o památku mrtvých opravdu práci. Takřka po celém hřbitově stály vysoké stromy, pozoroval jsem je, když jsem se přibližoval, ale pak zaujat spoustou tvarů a barev hrobů a pomníku jsem na stromy úplně zapomněl…
Při procházení kolem jednoho extrémně krásného hrobu jsem o něco zakopl, když jsem se podíval, co že se mi to připletlo do cesty, byl jsem překvapen. Ze země vyčuhoval nějaký oblouk, nechápal jsem jeho účel, podíval jsem se, jestli je někdo poblíž, aby mi vysvětlil účel tohoto objektu, ale nikdo nebyl k mání, všichni stáli kolem svých hrobů a nad něčím debatovali. Najednou jsem si všiml, že po celém hřbitově je těch oblouků několik. Když jsem se přibližoval k druhému, uslyšel jsem výkřik. Podíval jsem se směrem, ze kterého jsem výkřik uslyšel. Uviděl jsem asi pět mužů, kteří táhli nějaký provaz, jakoby něco vytahovali do výšky přes kladku, potom přivázali konec provazu k oblouku do země , pokřižoval se a odešli. Podíval jsem se, co vytahovali nahoru. Provaz byl přehozen přes jednu větev stromu a na jeho konci…..
Autem jsem zastavil asi 100km od města, oči zalité slzami, a potřísněn vlastními zvratky, dodnes vidím, oči toho starého muže, jak si rukama přidržuje provaz kolem krku, vidím jeho lítost, že ho jeho rodina shledala přítěží a vytáhla ho na oprátce zesnulých do vzduchu… A dnes už vím, že název svátku:“Dusičky“ Nebyl jen překlep.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)