Lacuna Coil poslouchám už nějaký ten pátek, sice si vzpomínám, jak jsem poprvé slyšel jejich písničku Halflife, ale teď už nevím jestli je to 8,9 nebo 10 let. Každopádně je to kapela, na kterou jsem ještě, i přes pro mě vcelku radikální posun ve zvuku, nezlomil hůl. Inu kdo nezná, může si porovnat.
Halflife
versus aktuální hitovka Spellbound
Nicméně, ačkoliv je to kapela, co se mi drží na předním místě žebříčku oblíbených kapel už docela dlouho, neměl jsem, až do včera, možnost vidět je naživo. Což mě docela mrzelo a považoval jsem to i za svou ostudu (první koncert v ČR měli před 10 lety, což jsem se dočetl v jednom archivním Sparku a včera mi to bylo i potvrzeno). Tato situace však byla vyřešena jejich včerejším vystoupením na Benátské noci.
Původně jsem si myslel, že to je nějaký omyl (ostatně i teď nechápu, jak se pořadatelům podařilo dotáhnout je na tento festival a proč), ale účel to splnilo, a já si můžu konečně říct, že jsem je viděl živě.
Po hodinovém čekání v dešti (ačkoliv jsem si to asi mohl odpustit, tak velkej nával tam zase nebyl), jsem se konečně dočkal. Po technické stránce bych asi vytknul pouze menší nedostatek v nazvučení: Mousova kytara prostě byla above all. Chápu, že je to nosný nástroj melodie, ale ve většině písniček se dostáva do velmi dlouhých repetetivních částí a když prostě přehluší vše, tak je to rušivé. Nicméně o to méně byl slyšet Andrea, jehož účinkování v kapele beru po včerejšku jako stále větší omyl :D
Samotná skladba písniček mě moc nepřekvapila, takže mě ani nemohla moc zklamat, ale šlo defakto o top výběr z posledních 3 alb. Shallow Life, Karmacode a Comalies (uf, aspoň, že ještě ty hrajou :))
Cristina dokázala, že to co odzpívá na albu ve stejné kvalitně vymrskne i na pódiu (moc jsem nevěřil, že dá závěrečné kvílení na Enjoy the Silence, dala a smekám). Celkově na mě kapela působila výrazně energickým a živým dojmem na pódiu se stále něco dělo, oba zpěváci zuřivě gestikulovali a teatrálně gesta přeháněli(inu Itálie :D) tady nicméně zase musím podotknout, že ačkoliv je Cristina malá uřvaná italka ten vtipnější byl Andrea, který mi občas připadl jako autista.
No první koncert a byl jsem spokojen, na konci slibovali, že když jsme na ně přišli i v dešti a zimě, že přijedou zase. Můžu tedy slíbit, že pokud mi v tom nezabrání nějaký objektivní důvod. jedu znova. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat