Upýřý polypki

    Co je moc to je moc, původně jsem si myslel, že to přejdu občasným remcáním a občasným uplivnutím vulgární sliny.
    Všechno to začalo když když jakási Stephanie Meyerová vydala svůj magnificentní opus jménem Stmívání, kdo se do té doby posmíval Anne Riceové musel v ten okamžik dřít držkou o chodník. Snad nikdo nikdy nečekal, že někdo překoná lehce zženštilé upíry z Interview s upírem, stalo se. Ukňourané, ale vcelku reálné existenční bloudění a rozpaky nad svou novou přirozeností  nahradila boj upíra a vlkodlaka o nedomrdlou teenagerku, která je impersonací snad všeho blbého. V podstatě, jen totální znásilnění upírského tématu drží chabou pitomost nad vodou. Představte si, že by se podobný příběh odehrával v naprosto jiné situaci.
2 požírači se hádají kdo bude souložit jejich jídlo. Takže např. 2 bačové spolu zápasí o ovečku. Šup s bestselleru na banlist a s autorem do lochu.
    Nejhorší na tom je, že tahle mánie spustila totální lavinu. Toho jsem si všiml na fantasya.cz. To co jsem považoval za absolutní vrchol demence má své pokračovatele a kopírovače:
Pijou mi krev aneb Upírkou na vlastní nebezpečí, Kimberly Pauley
Upíří polibky - Počátek, Ellen Schreiber
Krevní pouta, Tanya Huff
Dvě zrcadla, Karolina Limrová

a další...

    Co máme společného, všechno jsou to autorky, které dopřávají své hrdince, aby ji upír vykropil hrobku a zároveň tak dávají možnost teenagerkám užít si trochu erotického dusna. Při čtení recenzí jsem si vzpomněl na úděl chudáka Patyzóna(nechce se mi dohledávat jak se ten nebožák jmenuje v knize/filmu) hrát blikajícího pacifistického šmudlu to je role, kterou mu nikdo neodpáře. A na takzvané psychické upírky, kterých byl před lety plný internet, ty tupé nebožačky kdysi četly nějaký termín a ve své touze být upírkou, navzdory své hrůze a mdlobám z krve, začaly používat v podstatě urážku převzatou ze Satanské bible.
    Doba je jiná, některé z těch nebožaček jsou dneska zřejmě spisovatelkami a na nové vlně, kterou spustila frajerka Meyerová surfují po zádech tuposti mladých zpovykanách puberťaček a mažou si tlamu kaviárem, nakoupeným za peníze vytahané z kapesného "psychických upírek". Teda aspoň ta Stephanie.

No, všechno zboží si své kupce najde doufám, že z toho vyrostou, a že se z toho nestane nový standard. Chudák Stoker by se pak musel vrátit a všem jim natrhnout anál.

P.S.: Doufám, že EU zakročí a brzy se dočkáme super duper fragilistic gay upírů jak z filmu: Radši než mě, vysaj mou kládu.

Rubinka: Nekrolog

    Rudooký bílý stín byl domů přinesen, aby dělal wingmana Barbušce, ta nevypadala velmi nadšeně, popravdě se okamžitě začaly rvát, takže si vysloužily stěhování do kuchyně, abychom se mohli vyspat. Původně ani neměla jméno, moje "Blondýna" byla zavrhnuta, a tak se díky svým červeným očím stala Rubinkou, teda oficiálně :)

  
    Rabínka (první variace) nás hned ze začátku trochu vyděsila svým nezvyklým chováním - velmi často se zastavovala a kymácela se ze strany na stranu. Hrozba mozkového nádoru byla zažehnána pragmaticky vysvětlením, že albíni špatně vidí a tak si pomáhá sledováním okolí změnou úhlem pohledu, takže tímto si vysloužila přezdívku "Scanner"

    Navzdory svému handicapu byla velmi rychlá a obratná, dostala se kam se nikdo jiný nedostal, ukazovala holkám jak obejít důmyslné zátarasy. Taky byla jediná, kdo se dostal sám na linku, což znamenalo skok asi půl metru z místa v podstatě mimo její dohled, nechápu to :) Často jsem ji podezíral, že mě potají sleduje u hraní Assassins creed a bere si z toho nezdravý příklad. Ona totiž byla kromě výkonné pružiny, co jen tak vystřelí do vzduchu i velmi smrtícím protivníkem. Ačkoliv byla velice klidná, skoro splachovací, když se vytočila, tak neznala bratra ani sestru, ani milou spolubydlící, co ji v noci zahřívala. Barbuška ji totiž přiváděla k nepříčetnosti, stále ji pošťuchovala, zlobila, naskakovala na ni, což občas v Rubince vyvolalo démona.
Barbuška pak skončila s natrženým uchem a hrozivou dírou v zádech. Navzdory tomu se pak všechny večer sešly v jednom velkém chlupatém chomáči.
    Vzhledem k velmi nabitému dennímu programu Rubinka nikdy neměla čas na jídlo, takže svůj potenciál z masivního skeletu naštěstí neproměnila v naprosto smrtící zbraň (naštěstí pro Barbuchu :)).
    Nicméně si občas našla čas na svou oblíbenou kratochvíli - civění do zdi, nejlépe v rohu, případně výlet za mikrovlnku spojený s krádeží chleba.

Na chudince se nakonec podepsala genetika velmi těžce. 2 nádory spojené s operací a dlouhou rekonvalescencí, které se projevily i na jejím psychickém stavu. Radost z pohybu ji byla vždy odepřena a těžce to nesla.

   Poslední co ji chybělo byl nádor mozku, který jsme u ni předpokládali hned na začátku. Velmi rychle přestala plně ovládat nožičky, chodila v kruzích, protože se kácela a tím přišla o svoji největší radost navždy a tím i o chuť žít. Jídlo už dostávala jen měkké, takže společně s holkama pojedla svou poslední večeři a v neděli nás opustila.