Rubinka: Nekrolog

    Rudooký bílý stín byl domů přinesen, aby dělal wingmana Barbušce, ta nevypadala velmi nadšeně, popravdě se okamžitě začaly rvát, takže si vysloužily stěhování do kuchyně, abychom se mohli vyspat. Původně ani neměla jméno, moje "Blondýna" byla zavrhnuta, a tak se díky svým červeným očím stala Rubinkou, teda oficiálně :)

  
    Rabínka (první variace) nás hned ze začátku trochu vyděsila svým nezvyklým chováním - velmi často se zastavovala a kymácela se ze strany na stranu. Hrozba mozkového nádoru byla zažehnána pragmaticky vysvětlením, že albíni špatně vidí a tak si pomáhá sledováním okolí změnou úhlem pohledu, takže tímto si vysloužila přezdívku "Scanner"

    Navzdory svému handicapu byla velmi rychlá a obratná, dostala se kam se nikdo jiný nedostal, ukazovala holkám jak obejít důmyslné zátarasy. Taky byla jediná, kdo se dostal sám na linku, což znamenalo skok asi půl metru z místa v podstatě mimo její dohled, nechápu to :) Často jsem ji podezíral, že mě potají sleduje u hraní Assassins creed a bere si z toho nezdravý příklad. Ona totiž byla kromě výkonné pružiny, co jen tak vystřelí do vzduchu i velmi smrtícím protivníkem. Ačkoliv byla velice klidná, skoro splachovací, když se vytočila, tak neznala bratra ani sestru, ani milou spolubydlící, co ji v noci zahřívala. Barbuška ji totiž přiváděla k nepříčetnosti, stále ji pošťuchovala, zlobila, naskakovala na ni, což občas v Rubince vyvolalo démona.
Barbuška pak skončila s natrženým uchem a hrozivou dírou v zádech. Navzdory tomu se pak všechny večer sešly v jednom velkém chlupatém chomáči.
    Vzhledem k velmi nabitému dennímu programu Rubinka nikdy neměla čas na jídlo, takže svůj potenciál z masivního skeletu naštěstí neproměnila v naprosto smrtící zbraň (naštěstí pro Barbuchu :)).
    Nicméně si občas našla čas na svou oblíbenou kratochvíli - civění do zdi, nejlépe v rohu, případně výlet za mikrovlnku spojený s krádeží chleba.

Na chudince se nakonec podepsala genetika velmi těžce. 2 nádory spojené s operací a dlouhou rekonvalescencí, které se projevily i na jejím psychickém stavu. Radost z pohybu ji byla vždy odepřena a těžce to nesla.

   Poslední co ji chybělo byl nádor mozku, který jsme u ni předpokládali hned na začátku. Velmi rychle přestala plně ovládat nožičky, chodila v kruzích, protože se kácela a tím přišla o svoji největší radost navždy a tím i o chuť žít. Jídlo už dostávala jen měkké, takže společně s holkama pojedla svou poslední večeři a v neděli nás opustila.