Skoro 3 roky po vydání svého předchozího alba, které jsem tedy první dva roky docela zatracoval se tihle zábavní Italové rozhodli, že si zase přivydělají na živobytí a vydají album. Předchozí dvě alba jsou víceméně kontroverzní. Předpředposlední Karmacode (hatery označované za Kornacode) jim vysloužilo nickname LaKorna Korn. A o posledním Shallow life ani nemluvě. Celkově je dost kritizovaná jejich "snaha" přizpůsobit svou hudbu americkému publiku po velkém úspěchu Comalies v USA. Na internetu to způsobilo docela paradoxní situace, kdy někteří nařkli LC, že kopírují Evanescenci, např. u písničky Falling, která je starší než Ev. sama, to byla situace veskrze hystericky zábavná.
Zpět k tématu a tím je dnes vydané nové album Dark Adrenaline. To bylo velmi hypeováno minimálně od srpna a předcházelo mu vydání singlu Trip the Darkness a několika youtube teaserů. Samotné album se vydává v několika verzích od obyčejné, přes deluxe digipacky s DVD, až po superduperfragilistic verzi za 4k se spoustou pičičundiček zabalenou v plechové lékárničce.
Album je otevřeno již zmiňovaným singlem Trip the Darkness. Tradičně (od dob KC) houpavé s výraznou basovou linkou(autorem hudby je basák Marco Coti Zelati). Výrazným prvkem je 3/4 rytmus, který pokud si pamatuji dobře, použili poprvé.
Against you je hudební prolnutí písniček z KC a SL, začíná podobnými riffem a doprovodem jako Spellbound, ale pak přijde houpavá basovitost. Písnička to není špatná, přesto však lehce ukazuje kam se jejich tvorba posunula. Překvapením alba je..... více prostoru pro Andreu. Psané to vypadá hůř, než to skutečně je, protože Andrea na svém vokálním projevu docela zapracoval.
Další písnička, která se dostala do teaserů byla Kill the Light. Celkovým feelingem a riffy mi připomněla Maze ze SL. Nic víc k tomu nemohu a nechci říct :D
Give Me Something More intrem zní jako začátky trip-hop éry The Gathering. Rytmika je v tomto případě hodně kornovitá na výjimky, kdy je funky. Takové lehce jiné I Won't Tell You.
Upsidedown je Our Truth s intrem od Sonic Mayhem. Ne, nedělám si srandu.
End of Time je druhá písnička, která nezní jako self ripp-off. Postavená na docela hezky čitelném melodické i rytmickém základu s lehce ambientním klavírem. Andrea zpívá skoro čistě. Oceňuji.
I Don't Believe In Tomorrow je druhý 3/4 song na albu. Je jiný než Trip, takže je to opravdu pěkný kousek. Pro mě adept na druhý hit alba.
Intoxicated hudebně asi nejsložitější kousek se zajímavou změnou rytmu hned na začátku. S naprosto neznámou barvou hlasu, kterou dokázala Cristina vyloudit. Andrea je tady dost mdlý. Pomalejší část s opakováním "Intoxicated" je silně emotivní. Opravdu dobrý track.
The Army Inside šlapavý song, zase v dolních polohách hlasu obou vokalistů. S hardcorelike bicím doprovodem. Jak se dostávám ke konci alba má to zase vzestupnou tendenci kvality tracků.
Losing My Religion zase cover, nebudu se k tomu vyjadřovat. Enjoy the Silence bylo dobře ocoverováno, ale hrálo se více než jejich písničky. Tady mi ta předělávka prostě nesedla. Skoro bych polemizoval, jestli to líp nepřehráli Graveworm.
Fire ze začátku jsem myslel, že se mi tam vloudili Nocturne, ale omyl další self ripp-off I Won't Tell You. No zase to je sestupná tendence.
My Spirit nakonec si dáme ploužáček. Otevírá zase Andrea. Cristina dává refrény a dokonce se vešel i jeden italský recitativ. A nakonec táhlé sólo(těch na albu moc není).
Celkový verdikt. Kvalita alba se pohybuje po nepříjemné cosinusoidě. Líbil se mi nápad s těmi 3/4, obě byly dobré. Rip-offy bych vyhodil stejně jako cover, takže by zůstalo asi 8 písniček na album málo a na plné hodnocení taky.
Já za sebe dávám 8/10 takže nějakých 7/10 pro nezaujatého posluchače.
Žádné komentáře:
Okomentovat