Nekrolog: Barbuška

Tak tohle se mi bude psát vůbec těžce, protože Barbuška Barbar Ťutíček byla moje absolutně nejoblíbenější potkanice. Přinešena domů přes výslovný zákaz. Jako náhrada Berušky pro Krtečku se moc neosvědčila, protože Krtek ji záhy rozpoznal jako absolutní zvíře a trapitele a odmítla s ní sdílet klícku, takže tím si Barbucha vymohla svou klec a následně své další spolubydlící.

Barbuška původně krtkovitá se nám ke stáru trochu vyzrzla, ale než k tomu stačilo dojít notně tyranizovala prakticky všechny v celém bytě od neurotické Rubinky, která ji za to natrhla ucho a roztrhla záda, přes šikanování Kapucky až k nájezdům na Anet, když už rozhodla, že se bude jíst a šplhala si pro večeři po teplácích.

Barbuška nebyla typ, co by vymýšlel nějaké důmyslné úprkové cesty, neměla potřebu otvírat zavřené nádoby s jídlem. Za to věděla, že opakováním nějaké činnosti dovede oběť k nepříčetnosti, i za cenu nějakého toho zranění.

Barbuška byla první, kdo za mnou dobrovolně chodil, často mi vyběhla po noze, aby následně podrobila výzkumu počítač a věci co jsem měl kolem něj. Také ráda cvičila a často jsem jí protahoval zadíčka v jogínské poloze "ryby" za což mi pak děkovala usilovným olizováním palce.

Barbuška byla první drzoun, co se neštítil se se mnou rozdělit o mé jídlo z mých úst. Prostě ta její dravost, zarpustilost a přesto opatrnost, se kterou za mnou chodila z ní prostě udělala moji favoritku. A dokonce si myslím, že se tvářila provinile, když jsem jí demostroval, že je stereo u některých písniček nutné, poté co mi ukousla kabel k pravému repráku.

Chápu, že to prostě vzdala, když jí nádory znemožnily provádět rychlé nájezdy a výpady po celé kuchyni.

Promiň, že jsem ti zmáčel kožíšek.