Brutal Assault 2012

Hned zkraje se přiznám, že jsem letošní brutálek hudebně lehce proflákal. Bez hudební přípravy a zběžného youtubového poslechu kapel, co jsem neznal a ani jsem moc často pod pódiem nepozevlil.
Ani příjezd nebyl etalon časnosti, takže navzdory velikášským plánům jsem dorazil sotva na  The Black Dahlia Murder, takže mi utekli Crowbar.
Set TBDM byl průřezem celé jejich diskografie. Trevor bez vousů mě docela překvapil, vypadal jak klasický traktorista s větším počtem tetování. Zahráli solidně, dali Miasmu, Malenchantment of the Necrosphere a Moonlight Equilibrium, takže spokojenost.
Další kapela co jsem si poctivě prostál byli Lock Up, jejich poslední album jsem si velice oblíbil zvláště The Embodiement of Paradox and Chaos. Tahl superstar partička mě vždycky nadchne naprosto precizním výkonem, i když často hledím v pochybách na bubeníka Nicka Barkera, který dokáže rozpochybovat svoje plnoštíhlé tělo do takových pohybů, že vypadá jak útok amarounů.
Provinil jsem se proti všem pravověrným doomařům, ale Swallow the Sun mě naživo natolik unudili, že jsem opustil plac.
Vrátil jsem se až na Dimmu Borgir, které jsem viděl podruhé a čekal jsem jestli zahrají lépe než posledně nebo si zase nechají zprznit zvuk a odejdou. Zvuk byl v pohodě a temníčci odehráli vcelku vyrovnaný set, včetně nových Gateways s Cruelou De Ville ze samplů. Setlist byl asi očekávaně plný hitovek, ale osobně jsem doufal v Tormentor of Christian souls, který nebyl, ale zase byli Progenies. No s uspokojením a přesvědčením, že jejich songy budu poslouchat pouze naživo jsem se odploužil na sikovky.
Sick ot it All hardcore ikona. HC mě tak nějak míjí, ale show měli fenomenální kytarista před setem pohopkal jak nadrženej zajíc a dokonce vystoupení se nezastavil. Kotlík byl živelný a bylo vidět, že spousta lidí přijela hlavně na ně.
Další na řadě Samael jsem prostál pod vedlejší stage, jelikož jsem čekal na Nile. Ale co jsem stačil odposlechnout byla nálož bicích a vzdálených kytar, jelikož mám poslední tvorbu docela naposlouchanou, tak jsem zkoušel poznávat songy podle bicích, ale nevím s jakou úspěšností, ale Slavocracy a Solar Soul tam myslím byla. Zaznamenal jsem stížnosti, že měli odjebaný zvuk a že byly slyšet opravdu pouze bicí, ale z toho svého úhlu to vážně nehodlám hodnotit.
Nile jsem si poctivě vystál, aby mě do minuty od začátku jejich vystoupení začali do hlavy mydlit dva nalití pšonci. Nicméně jsem vytrval a pobodal je lokty. Nile zahráli velice podobnou sestavu písniček jako v Exitu a bohužel stejně jako tam i ve Futuru rozbil bubeník bicí. Kollias si tak buduje velice hezkou tradici a myslím si, že je to už takový folklór křičet "Don't break your fucking drums, Gegorge!", pokaždé když nás navštíví.
Set se jim tedy zkrátil, ale co hráli odehráli fenomenálně. Navštívil jsem ještě zběžně Budvar stage, cestou potkal Káďu, který nadával na Ivana co chce do noci koukat na doomovky a našel Ivana jak sleduje progressivní Mindwork. Jejich set jsem z půlky stihl a mohu říci, že si vysloužili můj obdiv. Odcházím na kutě. Konec čtvrtka

Ráno jsem proplul areálem a koutkem oka spatřil Vildhjartu a Warbringer a vyrazil zevlit do města.
Vrátil jsem se na Hatebreed, jelikož jsem chtěl vidět aspoň jednoho člena z Kindgom of Sorrow live.
Takovej nařvanej a nasranej hardcorek, ale vokalista byl živelný a kapelka mu vcelku obstojně sekundovala, jelikož nemám naposloucháno, tak vím prdlačku co za songy zahráli.
Ze středu mezi stagemi jsem si poslechl Napalm Death, byl jsem zvědav hlavně jestli dají Wolf I Feed, což je po dlouhé době velice inovativní písnička na jejich poměry. Dali včetně nějakých klasických sekundových grindovek a mám pocit, že i na Nazi punks došlo.
Pak jsem si došel povrtět zadkem na vikingy z Amon Amarth. Na živo jsem je viděl prvně a příště asi vynechám, přišlo mi to víceméně nudózně monotonní.
Machine head, jsem proseděl na terase.
Converge mi byli vyhypováni až skoro do bezvědomí, ale to byla lidská tragédie. Ze slibovaných hardcorovějších dillingerů se nakonec stalo DEP ft. Kermit the Frog ft Leoš Mareš. Zpěvákův jediný harsh vocal bylo "vygrowlované" "kvááá" (kermit) a když zpíval čistě byl to spíš Leošův recitační revival. Zbytek kapely to nezachránil.
U nepovedených vystoupení zůstaneme, protože Paradise Lost taky nebyli zrovna v pohodě. Nedávno jsem se snažil komentováním videa, kde to Holmes prostě nedával, zachránit jeho čest poukázáním, že se podle vyděšeného koukání po zemi zřejmě neslyšel z odposlechu. Teď jsem měl pocit, že se neslyšel nikdo.
Moc tomu nepomohla ani zvukovka Gorguts, která byla dost nahlas a když se snažil Holmes promluvit do publika, tak nadával směrem na druhou stage, ať toho nechají, protože ho asi hodně rušili.
Gorguts sice rušili, ale vystoupení bylo fenomenální. K mé ostudě jsem je strašně dlouho ignoroval s pocitem, že podle jména půjde o goregrind drhnutí. TO ROZHODNĚ NEBYLO. Výtečna kapela, a obscura se svou fenomenální tapovací vyhrávkou mě dostala do kolen. Pak už jen podadat. Konec pátku

Jelikož jsem u starší člověk, tak ani v sobotu jsem se v aktivitě nijak nepřekonal. Do areálu jsem dorazil, když byli Be'lakor v půlce, jejich set jsem chtěl vidět, hlavně kvůli jménu (démon z warhammeru), no byl to melodeath s klávesama nic víc, nic míň.
Na co jsem se těšil byli Aborted. Sven zase měnil sestavu, to se nedalo přehlédnout. Pódium si vyzdobili paravány s artworkem nejnovějšího alba Global Flatline. Set byla průřezovka se stálicemi jako Meticulous Invagination a Dead Wreckoning. Sven byl jak na drogách, tloukl se do hlavy, plazil jazyk jak ještěr a mocně pumpoval torzem. Zvuk slušný a celkově to mělo šťávu.
Pak jsem seděl s kamarádkou při družném hovoru aaaž do setu Immolation. Tahleta newyorská deathová partička mě unikala docela dlouho. Songy co jsem si pouštěl doma mě nijak nebrali, ale byla mi doporučována naživo. A můžu potvrdit chlapci dodávají na pódiu to co jejich tvorbě na albu chybí. Co to je nevím, ale naživo fakt umí.
Od Six Feet Under jsem moc nečekal, tenhle midtempo old school death, není zrovna věc, která by udržela moji pozornost déle než 2 songy. Nicméně vidět fosíli jako je Chris Barnes rotovat neuvěřitelně dlouhýma dreadama a slyšet ho kvičet jak prase na porážce. Nedalo se odolat a odkejval jsem jim jejich set.
Agnosticy jsem musel vynechat kvůli organizačním záležistostem, jelikož na závěr Brutalu přijela Anet.
Za to jsem si pořádně užil At the Gates. Když nastoupili na set uvědomil jsem si věc co mi dlouho unikala. Proč je v Lock Up (all star grindu) ten zrzavej chlapík. Ano vnímavějším je to jasné, je to vokalista At the Gates. Shame on me. Ačkoliv jsou deathovou kapelou, kterou poslouchám nejdéle (díky Kazzaa a shánění seriálu Neverwhere a tomu, že se tak jmenuje i jeden jejich song), ještě nikdy jsem je neviděl live. Náramně jsem si je užil. Jejich hudba je příjemně rytmicky rozháraná, riffy chytlavé a vokál prostě zoufale ukřičený. Bomba. Pamatuju si, že dali Nauseu, Terminal Spirit Disease a World of Lies).
Set Immortal alias tančících pand jsem si prostál na vedlejší stage, jelikož Anet chtěla vidět Moonspell zblízka.Takže jsem slyšel chroptění a sypačku, pak ránu, kdy jsem si myslel, že jim bouchnul zesík, ale byla to jen fireshow.
Moonspell pojali set také velice teatrálně zpěvák napochodoval na pódium v římské helmě, chvíli tam potlapal. Byli nějaké průpovídky, něco zahráli portugalsky, ze songů si pamatuju jen Alma Mater. Vypadalo, že Anet se to líbí, tak účel splnili :D Konec soboty

Ještě síň slávy:

Vystoupení roku: At the Gates
Objev roku(hudba): Gorguts
Zklamání roku(hudba): Converge
Překvapení roku: Six Feet Under

Objev roku: Mexická restaurace v Jaroměři
Zklamání roku: pivo
Drink roku: Jack s Kofolou