Top 5 alb roku 2014

Když tak kolem sebe koukám, tak je zásadně nutné sepsat nějakej seznam o tom, co bylo dobré a špatné v roce 2014. To bych nebyl já, abych něco nepochválil nebo nepohejtoval. Nehodlám nic komplikovat, zde je žebříček .

#5

Tori Amos - Unrepentant Geraldines 

Velice rád používám Tori Amos jako důkaz toho, že nejsem žánrově omezen na metal a jeho podžánry, nicméně je pravdou, že tuhle zrzku mám fakt rád. Po několika posledních albech, kdy se vydala do vod klasické hudby se vrátila ke svému písničkově klavírnímu rukopisu a velice jí to prospělo. Tento styl Tori velice svědčí, navzdory faktu, jak jejímu projevu sluší symfonický orchestr, je to její skromnost a čistota projevu se samotným klavírem, co mě vždy dokázalo uchvátit.
Albem se linou dvě nosná témata, titulní o nelitujících ženách a druhé o inspiraci k hudbě z vizuálních děl. Obě témata se střídavě promítají textařsky i hudebně do jednotlivých písniček a dohromady tvoří kompaktní celek.


Tori si neodpustila vzít si jako výpomoc do písničky svou dceru Tash, která však nepůsobí tak rušivě jako v posledním albu, takže si tentokrát skladba Promise nezaslouží tag stfu tash na last.fm.

Jako menší ochutnávku doporučuji klip

Index poslouchatelnosti pro mainstreamové posluchače 5/5

Spotify, last.fm

#4 

Ravenscry - The Attraction of Opposites

Ravenscry je italská kapela s ne příliš nápaditým názvem, o to více si to vynahrazují na hudbě. Osobně jejich hudbu rád charakterizuji jako zpomalený melodeath se školeným ženským vokálem. Druhé album geniálně navazuje na jejich debut One Way Out zajímavými melodiemi a pulsující rytmikou. Zároveň však přidali další porci experimentů. V tomto ohledu bych chtěl vyzdvihnout "Noir Desire", která je nádherným alternativně metalovým příspěvkem do noir kultury. K tomuto songu zároveň uspořádali "kickstarter" kampaň na natočení klipu, čemuž jsem nemohl odolat, protože doufám, že dokážou promítnout hudební nálady i vizuálně. 

Pokud máte rádi zajímavé melodie, nevadí vám  atypické frázování a tvrdší hudební doprovod, jsou Ravenscry kapelou pro vás.

Namlsávkou se stává první vydaný klip k albu: Missing Words

Index poslouchatelnosti pro mainstreamové posluchače 3,5/5

Spotify, last.fm

#3

Bloodbath - Grand Morbid Funeral

Švédská death metalová partička si tentokrát přizvala jako vokalistu Nicka Holmese z Paradise Lost, ten se po x letech strávených ve vodách gothic metalu vrátil do lůna mateřského žánru z něhož Paradise Lost vzešli. Nick to rozhodně neměl jednoduché. Musel ve velmi dobře rozjeté formaci nahradit spot, kde stávala monstra Mikael Åkerfeldt a Peter Tägtgren. Navzdory obavám, se kterými se svěřil v několika rozhovorech,Nick nezklamal. Co se týče zbytku není snad nutno nic dodávat. Bloodbath prostě umí. Toto album je z celé jejich diskografie nejtemnější a nejméně agresivní.

Od začátku do konce je album plné ošklivých a starých deathových riffů a celkově je protknuté temnou morbidní náladou, jak již název napovídá. Pánové se s tím prostě neserou a ukazují nám smrtelníkům, o čem evropský death prostě je! Tohle album vám prostě ukáže nefalšovaný morbidní pohřeb, kdy vás banda černooděnců zašlape do vlhké hlíny čerstvě vykopaného hrobu a vaši ruku, kterou zoufale zvednete k posledním pokusu o přivolání o pomoc, useknou lopatou.

Nuže spojme se v bolesti s krátkou ukázkou...

Index poslouchatelnosti pro mainstreamové posluchače 2/5

Spotify, last.fm

#2 

Behemoth - The Satanist

A ve vodách evropského deathu zůstáváme nadále, tentokrát to okořeníme trochou blacku.

Celosvětově nejznámější polská kapela, jejíž koncerty v domovském Polsku zakazují, si dala provokaci tentokrát přímo do názvu alba.

Po pěti letech čekání jsme se dočkali. Behemoth výrazně zpomalili a celkově se posunuli k temnějšímu tónu své tvorby, aniž by  ztratili jakýkoliv prvek vlastní identity. Navzdory tomu, jak skvělá byla jejich tvorba v posledních letech, se zdá, že  ještě nedosáhli vrcholu své tvorby a pokud bude vrcholem Satanist, tak to nebude žádnou ostudou, protože se jedná v každém smyslu slova o mistrovské dílo. Tvorba Behemoth zaznamenala další posun z hlediska kvality produkce. Přidané instrumenty už nezní tak sterilně a bez hloubky jako například na The Apostasy a jsou neoddělitelnou součástí skladeb. Jelikož toto album jako jediné vlastním na fyzickém nosiči, musím jako vždy pochválit práci na artworku, protože je fenomenální.

Index poslouchatelnosti pro mainstreamové posluchače 2,5/5

Spotify (bohužel není, album bylo před měsícem staženo), last.fm
(UPDATE) Nuclear Blast postupně vrací alba na evropské spoti

Čestné zmínky

Indila - Dernière Danse

Indila letos vydala album. Tato je to nejlepší, co jste v českých rádiích mohli slyšet

In This Moment - Sick Like Me

bych dal cenu za uměleckou kohezi. Protože vizuální stránka klipu mi neuvěřitelně sedí k songu.
Jako světelné vyjádření zvuku :)

#1

Anaal Natrakh - Desideratum

Vážení čtenáři, album roku dle mého zvrhlého vkusu letos vydala tato anglická dvojice. Do poslední chvíle jsem se rozhodoval, jestli je Behemoth nepokoří, ale nakonec jde první příčka těmto nesluníčkovým chlapcům za jejich pozdní příspěvek do loňského roku. Anaal Natrakh byli vždy brutální a jejich poslední deska neponechává žádný stín pochybnosti, že tomu bude tak i nadále. V podstatě je to ten feeling odosobněné čiré agrese a nenaplněnosti, který to nakonec vyhrál. Pocit marnosti přetrval z posledního alba Vanitas a dodal mu příčinu. Zároveň se hudebně projevilo více elektronických prvků, což mi po roce, kdy jsem pro sebe objevil deathstep, přišlo velice k duhu. Hudebně bych rád vyzdvihl "Monstrum in Animo". Chytlavý riff, jehož závěrečné staccato mě donutí bít do nejbližšího předmětu. Takže odstaccatujte mě chlapci!

Index poslouchatelnosti pro mainstreamové posluchače 1/5

Spotify, last,fm