Kromě spodní části byly otevřené i balkóny, kam jsme se původně chtěli vydat taky, ale když jsme viděli, že tam sekuriťák kontroluje lístky a představa, že s ním budeme muset něco řešit nás přesvědčila, abychom zůstali dole. Navíc na metalovém koncertě přece nebudeme sedět.
První kapela byla K.A death metalová partička (podle last.fm thrash). Sypali to bez průtahů, občas něco řekli, docela mě to bavilo, ale těžko si teď vzpomínám na něco víc. O kapele na internetu není skoro vůbec nic. Takže mi musíte věřit, že taková kapela existuje a hrála živě.
Aqme je ve Francii zřejmě populární já osobně bych ji popsal jako ukřičenější post-grunge. Z jejich hudebním projevem jsem neměl sebemenší problém. Trošku pokulhával výkon zpěváka, který čistší části prakticky vůbec nedával. Jelikož jsem je viděl prvně, tak nevím jestli je to norma, nebo momentální indispozice. Na tento druh hudby jsou Francouzi zvyklí pogovat a dupat, takže se úplně skvěle rozvlnila podlaha, takže jsem měl pocit, jako když stojím na vlnách asfaltového moře. Mám rád ten pocit, když se dá vnímat hudba ji jinak než ušima. Pokud vám nevadí francouzština a máte rádi středně tvrdší hudbu s nějakým čistším zpěvem a prsaté basačky, tak Aqme doporučuju
Eths bych beztak chtěl věnovat ještě aspoň jeden článek na blog. Ale. Koncert byl přesně takový jak jsem očekával. Hodina a půl sledování toho, jak se dokáže energie, kterou z jejich písniček vnímám plně rozvinout v pohybu lidí na pódiu. Z celého výletu jediná kapela, kterou mám naposlouchanou a navzdory tomu, že nevidím význam většinou ani v názvech písniček jejich hudba ke mě mluví prostě jiným jazykem.
Setlist mě nadchnul v podstatě mi chyběla jen Anima Exhalare, ale jinak tam bylo prostě všechno co bych si na koncertu přál.
Velice se mi líbila část kdy hudební část Eths, rozjela intro k nějaká písničce, dojeli k té chvíli, kdy Candice měla začít řvát a přestali a ona jen klidným hlasem řekla "nô" a usmála se to bylo prostě kouzelné. S Anet jsme pak měli teda ještě rozepři jak moc falešně zpívala čisté části, ale já jsem přesvědčen, že kromě rozkolísanosti na konci Gravis Venter byla věrná albovému projevu. Kapela si dávala docela často pauzy, střídala členy u basy a kytary podle toho, jak se v průběhu 18 let měnila jejich sestava. Jen finální výměna vokalistky Rachel místo Candice zůstala koncertně nezmapována.
Jestli to byl jejich poslední koncert, tak byl hrdým zakončením zde málo známé skupiny zbývá se jen zeptat:"porquoui?"
